k2 menu
pondělí, 24 říjen 2005 19:27

Poprvé na Suškách

Napsal(a)

O předposlení říjnové sobotě roku 2005 jsme s Adamem vyrazili na Sušky. Sice jen na jednodenní otočku, ale i tak to stálo za to.

 

„V pátek večer tě čekám, jestli chceš, vezmi někoho s sebou.“ Mail to byl stručný, leč výstižný. A takové pozvání od předsedy železnobrodských horolezců se neodmítá. Škoda jen, že v neděli musím být doma. Vyhlídka i jediného dne stráveného lezením na Suškách však byla velmi lákavá. Rychle jsem Ivanovi potvrdil, že k němu v pátek opravdu přijedu a hned na to jsem volal Adamovi s dotazem, jaké má plány na předposlední říjnovou sobotu? Adam sice už nějaké plány na víkend měl, nicméně Sušky u něj zvítězily na plné čáře. A tak jsme vyrazili.

 

susky 1

Ivan na vrcholu Hlavní věže

 

 

 

Do Železného Brodu jsme dorazili někdy kolem deváté večer. Pan předseda na nás už čekal na náměstí. Rychle jsme si u něj složili věci a věrni heslu „Nevypiješ – nevylezeš“, jsme vyrazili sbírat morál do In Baru, kde Ivánek působil dříve coby barman. Možná právě proto nás místní přijali opravdu srdečně, takže jsme tam zkysli asi do tří do rána. Z toho večera si pamatuji jen, že bar byl plný sklářů a občas se tam objevily i jiné dost zajímavé postavy, o kterých se tady ale nebudu rozepisovat, protože by to bylo na hodně dlouho.

 

 

 

Když jsem se ráno probudil a bolest hlavy mi dovolila se na posteli i posadit, začal jsem si uvědomovat, kde jsem a co tam pohledávám. Z myšlenek mne však vytrhl Ivan, který produkty pivovaru Svijany a lihovaru mně neznámého jména snáší očividně lépe, než já. „Rychle se Mamute obleč, najez, sbal a jedem. Alena na nás bude čekat před barákem“. Až teď jsem si vzpomněl, že původně čtvrtý lezec, který měl jet s námi, dopadl včera na baru ještě hůř než my, takže místo něj s námi poleze jakási Ivanova kamarádka. Z kamarádky se ale vyklubala hezká holka, kterou jsme s Adamovi nakonec záviděli. Už večer jsme se ale s Ivanem dohodli, že my dva polezeme spolu, a nic jsme na skladbě dvojic nechtěli měnit.

 

 

 

Když jsme dojeli ke skalám, na vlastní oči jsem se mohl přesvědčit, že Sušky se od většiny skal v Českém ráji dost liší. Jedná se totiž o starší a tvrdší třetihorní pískovec, který byl vrásněním vyzvednut na povrch, takže skály tvoří úzký hřeben a ne klasické pískovcové skalní město. Pískovec se na Suškách navíc mísí i s dalšími horninami, zejména s vápencem, takže je celkově podstatně tvrdší, než v řadě jiných českých oblastí. Díky tomu se také na Suškách leze celoročně.

 

 

 

Začali jsme na severní straně Hlavní věže, kde Adam na rozehřátí vytáhl Aleně jakousi čtyřku, na jejíž jméno si už nevzpomínám. Já jsem se při svém prvním setkání s pískem rozhodl, že se tradičně budu držet na tom bezpečnějším konci lana, takže mně tahal cesty Ivan. Jako první jsme lezli Severní cestu na Hlavní věž, kterou si po nás dal i Adam a Alenou. My pak šli zase na tu čtyřku, kde byli před tím oni. Tato cesta končí asi po dvaceti metrech, takže jsme odtud pokračovali na vrchol přes Kuttův roh, který mě totálně nadchl. Je to hodně vzdušná, ale přesto i pro mě lezitelná pětka, kterou jsem si opravdu užil. Na vrcholu jsme se sešli s Adamem a Alenou, svázali s nimi lana a společně slanili dolů.

 

 

 

susky 2

Ivan traverzuje přes Kuttův roh

 

 

 

susky 3

Já ve štandu na konci traverzu

 

 

 

susky 7

Slanění z Hlavní věže

 

 

 

Ivan s Adamem pak dostali chuť na něco těžšího, takže jsme se přesunuli do soutěsky mezi Hlavní a Střední věží, kde si hoši dali dvě šestky. Zatím, co vylezli Západní cestu na Střední věž a Východní na Hlavní věž, já sněd a vypil, co se dalo.

 

susky 8

"... tak tady si asi založím ..."

 

susky 9

Adam ve Východní cestě na Střední věž

 

susky 10

Ivan leze Západní cestu na Hlavní věž

 

 

 

 

Někdy tou dobou se s námi Alena rozloučila, takže už jen ve třech jsme se vydali lézt na jižní stranu Sušek. Na malé plotně jsem se přesvědčil, že na sedmičkové cesty na písku zatím nemám, a to i přes to, že mě Adam, který tuto cestu bravurně vytáhl, dost trápil a nechtěl mě spustit dolů.

 

 

 

susky 6

Alena na Hlavní věži

 

 

Jako poslední cestu jsme už jen s Adamem lezli Fotogenickou na Sokolí věž. Je to fakt nádherná cesta. Odměnou za její vylezení mi byly nádherné výhledy na malou skálu s masivem Pantenonu. Na tomto místě přiznávám, že u mne šlo v případě Fotogenické spíše o vzlínání něž o lezení, jak Adam později podotkl. Nicméně, cestu jsem dal.

 

susky 11

Pohled ze Sokolí věže směrem na západ

 

Když to shrnu, byl to dost dobrý den, který zkazila jen tři zabloudění při cestě domů, a to v Turnově, Jičíně a Hradci Králové. Ivanovi, který nám sliboval cesty s hvězdičkou, musím dát za pravdu a poděkovat. Myslím, že navázané styky mezi kuřimskými a železnobrodskými horolezci se budou i nadále rozvíjet.

 

Číst 715 krát

Alpenverein barevne rastr

 

Logo MestoKurim web

Naše činnost je realizována za podpory Města Kuřimi.