k2 menu
úterý, 14 únor 2006 20:36

Čertovská prkýnka na Hochschwabu

Napsal(a)

Skitouring kousek od Vídně – ráj, který jsem si užil.

 

 

 

Tak tomu začínám propadat. Dnes tak modernímu skialpinismu. V mém podání jde však jen o skitouring, neb má kolena podobající se vysokému domečku z karet víc nedovolují. Kdyby to viděl můj ortopéd, tak by se určitě hned spojil s doktorem Chocholouškem. Už minulou sezonu jsem šoupal prkýnkama s kamarády, kteří stále básnili o tom malém ráji kousek za Vídní. Bylo jasné, že tam musím a určitě se tam pojede a já pojedu taky. Těšil jsem se.

 

 

Zase si nadávám do idiotů. Jsem tady – ale proboha co tady dělám, proč raději nesedím doma nebo neleštím „manžestr“ v Petříkově? Takovej kopec. Přímo to už dávno nejde a v traverzech je to spíš balancování na hranách. Mít tak „hajsršajzny“. Z batůžku na zádech se stala těžká krysa, co na lehkosti pohybu nepřidá. Aldasan, Maruš, Lukáš s Klárou a já jsme přehodnotili naše snažení. Lyže jdou na batoh. Jen Malach a Kubajs se s nimi snad narodili a tváří se, že jim ta bílá „zeď“ nedělá sebemenší problémy.

 

 

 

 

 

 

hochshory

Tam někam dozadu jdeme.

 

 

 

Ráno jsme vyrazili z parkoviště u lanovek nad obcí Seewisen a teď před polednem stojíme kousek od vršku Krautgartenkogel. Podle mapy jsme nic neušli a to nás ještě čeká tááákovej kus. Naše putování vede dál po oblých úbočích těsně pod hlavním hřebenem po značené cestě. Míjíme vrcholy Mittelkuppe, Severing, Ringkarwand, Hutkogel a rychle ukrajujeme centimetry z naší plánované linky na mapě. Cesta je místy vyfoukaná větrem až na spálenou trávu a tak lyže se čas od času objeví v rukách. Krásné počasí nám dotváří celkovou příjemnou atmosféru s pěknými výhledy na okolní rakouské kopečky.

 

 

hochszvrchu

Výhled z vrcholu Hochschwabu na alpské kopečky.

 

 

Hrš cvak, hrš cvak, hrš cvak. Hrš zaskřípe sníh a vázání se ozve kovovým cvak. Hrš cvak, hrš cvak. Je bezvětří, uši vnímají jen to hrš cvak, hrš cvak. V hlavě však koncertuje Jablkoň :

 

 

52 týdnů zbývá do vánoc

52 týdnů zbývá do vánoc

a než se týden překulí

tak stejně je to na nás moc.

A 51 týdnů zbývá do vánoc,

51 týdnů zbývá do vánoc

:

:

 

 

Pomalu se sunu do malého sedélka někde nade mnou.

 

Po dvou letech a 34 týdnech zbývajících do vánoc jsem se došoupal k rozcestníku v sedélku. Sluníčko začalo okolní bílé kopečky přebarvovat na purpur. Za chvíli měsíc, kterému zbýval k úplňku jeden den, vyčaroval nad kopečky romantiku jako… . „Tak tady za rohem už je chata“, s touto větou na rtech vyrazil Malach po tyčovém značení. Asi zapomněl dodat za kterým že je to rohem. Začala mi být zima. Zase si nadávám do idiotů. Když se zastavím abych se přioblíkl, tak mi nějakej hlásek špitne, že chata je hned někde támhle za rohem a že to už nemá cenu. Nakonec jsem ten hlásek přemohl, oblíkl jsem se. Chata stála kousek od mne.

 

 

Winterraum je malá otevřená komůrka v jinak zavřené a zazimované chatě, dalo by se říci takový sparťanský hotel. Nějaké pryčny, kousavé deky „endfůsky“ a zima. Hlavně že to má střechu a stěny chránící před nehostinným nočním nečasem hor. V nově postavené chatě Schiestlhaus nás však winterraum „poslal do kolen“. Vyhřátá místnost s obrovskou tapetou okolních hor přepasírovanou přes sklo okna. Měkké matrace, komfortní záchod a světlo na čidla. Rychle jsme zapomněli na bláznivou myšlenku tréninkového nocování v záhrabu. Vařit jsme museli venku (benzín by tu nadělal dost smradu). Nejdřív jsme se poctivě střídali, jenže Lukášovi a Aldovi to tak šlo… , za což jim patří náš velký obdiv a vděk.

 

 

hochswinter

Úžasný winterraum na Schiestlhaus.

 

 

 

Inverze vykouzlila před námi rozlehlé bílé moře, ze kterého občas vykukují ostrovy vzdálených vrcholků. Jediné, co narušuje tuto pohádkovou chvíli, je ledový, ostrý vítr. Dereme se proti němu na „vrchol“ našeho putování. Kousek od nás je nejvyšší bod této horské skupiny. Stejnojmenný vrchol Hochschwab (2277 m.n.m) nás přivítal oslabením větru. Železný kříž, pohledy na mračný obzor ze shora, okolní hory pod námi - to byl vrchol. Dlouho se nezdržujeme a sjíždíme k bivaku pod kopcem. V jeho útrobách chvíli odpočíváme a pak zase dál k místu, kde jdou pásy z lyží a čeká nás jen dlouhý sjezd na chatu Hauselum.

 

 

hochsvrchol

Vrchol Hochschwabu (2277 m.n.m.).

 

 

 

Držíme se v dlouhých traverzech na dolinou. Udržujeme si rozestupy, až chvíli ani nevidím, co mne čeká a jak to ti přede mnou zvládli. Traverz ve svahu tak prudkém, že si horní nohou div nevyrazím zuby, strach z hlubiny pode mnou funguje jak lepidlo, nespadnu! Kousek dál se vyhoupnu na ostrý hřebínek. Kamarádi jsou vidět asi 50 metrů pode mnou. Jak se tam proboha dostali? Pode mnou skalky s klečí a přede mnou? Asi 1,5metru vysoký zlom a pod ním tak prudký svah, že bych ho nejraději slanil. Jenže jediné co mám, jsou ty čertovský prkýnka na nohou. Nadechnout a …. nikdy bych nevěřil, že to pude.

 

 

Čím víc jsme se blížili k chatě Hauselum, tím víc někteří zrychlovali. Mocná přitažlivost zaslouženého Radleru byla nepřekonatelná. Radler – pivo napůl namíchané s pomerančovou limonádou. Pivař by asi nechápal, ale chutnalo mi. Bylo takové sladké.

 

 

Malach s Kubajsem a holkama nás ukecali na malý fakultativní výlet. Oni budou vychutnávat skoropivo a polívčičku a já s Aldou a Lukášem zatím vyšlapem na kopeček nad chatou a parádním sjezdem se vrátíme. Za necelou hoďku jsme prý zpátky. Venku panuje krásné počasí, bezvětří. Alda vyráží velmi nalehko. Z výstupu na vrchol Buchbergkogel (1705m.n.m) se stal sprint, Aldovi je zima a přece nám neuteče. Nahoře jen krátká nutná přestávka pro stržení pásů a dotažení bot a jede se dolů. Sjezd v řídkém lesíku a žlabem je chrochtačka a i já si jej užívám jak se má. Za chvíli jsme zpět na chatě. Zbývá sjet dolů do osady Bodenbauer k autu.

 

 

hochsbuchbergkogel

Vrchol Buchbergkogel (1705m.n.m) nad chatou Hauselum.

 

 

V autě se všichni rozplýváme nad prožitým víkendem. Byla to paráda. Slibujem si, že to nebyla poslední výprava a plánujeme kam příště. Uvidíme.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Malé info:

Horská skupina Hochschwab se stejnojmenným vrcholem se rozkládá na západ od známého Semmeringu nad vodácky proslulou řekou Salza. Autem se do zmiňované oblasti nejlépe dostaneme z Vídně po dálnici A2. Z dálnice sjedeme směrem na Gloggnitz a Semmering (rychlostní silnice S6). V Kapfenbergu zamíříme na Mariazell (silnice20). Na této silnici pak leží obec Seewisen i popisované sedélko se sjezdovkami (velké parkoviště napravo). Asi v polovině cesty z dálnice do Seewisnu je obec Thröl ve které je odbočka na samotu Bodenbauer (je značeno a je tam hospoda). Cesta z Brna zabere maximálně něco kolem 4 hodin.

hochsmaparakous1

 

Zimní cesta přes hory jde skoro shodně jako letní značka. Chata Schiestlhaus je přes zimu zavřená, ale má úžasný otevřený winterraum. Na druhé straně vrcholu Hochschwab v sedélku je bivak vybavený dekami (docela by to šlo, ale max. tak pět lidí). Chata Hauselum je otevřená celoročně, ale jen o víkendech!

Ve východní části jsme nepotkali ani nohu a je potřeba uvědomit si, že to jsou už velehory (všude je daleko). Kolem chaty Hauselum pak bylo mnoho výletníků, kteří směřovali na místní nejvyšší vrchol.

 

mapa: Kompass - Hochschwab-Mariazell 1:35 000

 

 

 

 

 

Číst 1322 krát

Alpenverein barevne rastr

 

Logo MestoKurim web

Naše činnost je realizována za podpory Města Kuřimi.