k2 menu
středa, 09 květen 2007 20:04

Skialp Tirol - Ötztal 2007

Napsal(a)

Skialpinistické přechody a hlavně týmové složení se plánují i rok či více dopředu. Tak jak to v životě chodí předběžné dohody mohou přinést s sebou časové, fyzikální, fyzické, duševní, pracovní, finanční a další problémy. Sehraný tým skialpinistů, který si měl vychutnávat krásy švýcarských Alp se nepotkal s termínem. Jedna část skupiny proto zvolila náhradní řešení v podobě přechodu již částečně prověřené trasy v rakouských Ötztalských Alpách. Na doplnění správného počtu si vybrala nás dva „šikovné“. O kom je vlastně řeč?


Mozek výpravy a nejzkušenější skialpinista, také řidič, Jan Čiernik, dále jen (HČ).
Kamera a nesilnější a technicky nejzdatnější skialpinista Radim Vlasák, dále jen (RV).
Psychická vzpruha, elegantní sjezdař a provianťák, Kateřinka Vlasáková, dále jen (KV).
První nováček, fotograf a smíšek výpravy Vladimír Tichý, dále jen (LT).
Foto a do počtu prstů na jedné ruce doplňující skupinu Jirka Vlasák, dále jen (JV).

Plán velel šestidenní přechod v ideálních podmínkách. Aktuální lavinový stupeň č.2 (nevstupuj na svahy strmější jak 40° a víc), předpověď krásného jasného počasí na celý týden. Co chceme víc?
Obsahy batohů byly přizpůsobeny tomuto zatížení. Nikdo jsme neměli vlastního nosiče, ani nováčci, s sebou jen to nejnutnější. Výstup pod vrchol Hohe Mut v oblasti obce Obergurgl byl snadný – vyvezla nás lanovka. Následoval příjemný pochod až na Langtalereckhütte. (2430m.n.m.) Cestou jsme se přesvědčili, jak lehce klouzají a jak nedostižitelné jsou na zamrzlém povrchu plastové flašky 1,5l s téměř plným obsahem minerálky. (JV) Také horský vánek odnesl několik informací na papíře patřících do databáze němého navigátora GPS. (HČ)
Vydatné občerstvení zn. Der klasik (pivo, polévka a pivo) nás příjemně naladilo a připravilo na další díl pochodu. Nejprve následoval sjezd k potoku se ztrátou cca 200m výšky a pak po vyšlapané trase podél koryta a proti směru toku jsme ztracené převýšení získávali zpět. Nutno podotknout, že (JV) si zde vybral svoji nováčkovskou daň bojem se zemskou přitažlivostí, která měla natolik navrch, že bylo nutné sundat lyže a několik metrů bojovat se zmrzlým povrchem pouze v botách, s lyžemi v ruce . (Ani (LT) se necítil zcela O.K., ale on důsledky poznal později.)
I ostatní si vyzkoušeli chůzi v botách, cepínem v ruce a sbalenými lyžemi na batohu do tvaru písmene „A“. To když pod sněhem končily stopy potoka a před námi se vztyčila sněholedová stěna výšky průměrného paneláku, kterému musíte vylézt na střechu. Po krátké přestávce (na střeše) nás trasa vedla táhlým stoupáním až na úpatí kopce, na kterém ležela a vévodila táhlému údolí chata Fidelitashütte ve výšce 2866m n.m. Závěrečný útok na vrchol nás stál zbytky sil, ale k našemu překvapení se v chatě topilo, ohřívala se voda a zimní útulna byla opravdu útulnou.
Příjemné prostředí vytvořil protřelý alpský samotář rakouského původu, který přišel do útulny cca o 1 hod. dříve, tedy v 16. hodin odpoledne.
Potřebný odpočinek, vylízání si ran (hlavně (LT), kterého puchýře už silně tlačily) chutné jídlo, nezbytné opravy a úpravy výstroje a výzbroje, studená, ale hezká noc a především kýčovité počasí s modrou oblohou stejně jako během celého včerejšího dne to vše nám přinesl večerní, noční a ranní pobyt v útulně. Dobře naladěni z předchozího dne, také po snídani, a už s odlehčenými batohy, jsme se vypravili jihovýchodním směrem k vrcholu Hochwilde ( 3454m n.m.). Krásná etapa. Patřilo k ní příjemné stoupání,nádherný pohled na sousední vrchol Annakoglu a hadovitě se vinoucí výstup do míst, kde ještě lyže držela zapříčiněním tuleních kožichů protiskluzem na sněhu a my těžiště těla tam kde měla být. Zde, na terase, jsme založili první a poslední tábor před dobytím vrcholu. Na nohou lyžáky bez maček, s cepínem v ruce a lanem na ramenou nejsilnějšího a nejtechničtějšího dobyvatele (RV) jsme dorazili až kovovému kříži s kapsou pro archivní knihu. Kdo chce zkontrolovat, má možnost v knize u data 13. 4. 2007 nalézt 5 jmen naší skupiny. Ještě podotýkám, že lano jsme použili především při cestě zpět! Přestože po dosažení terasy posledního tábora se zatáhlo, zamračilo, zakabonilo, tak během výstupu mraky odpluly a před námi se odhalily nejpozoruhodnější a nejrozmanitější alpské velikány z rakouské i italské strany – božské, jedinečné.
Stejné počasí zůstalo během sestupu, slezu, sjezdu i po další zbytek dne. Především sjezd se stal třešinkou na dortu celého dnešního snažení, které trvalo v naprosté pohodě 5 hodin.
Během zdolávání standardních úkonů (vaření, mytí, lízání ran, konzumace potravin a nápojů z vlastních zdrojů nebo v kombinaci s rozpuštěným sněhem, úprav výzbroje s výstrojí – (HČ) založil živnost na výrobu dřevěných lepených kroužků holí) jsme neopomenuli sledovat z Fidelitashütte protější východní svah, na kterém se zřetelně rýsovala stopa trasy následujícího dne. V sobotu 14. 4. 2007 v 7,30 jsme také pod nátlakem zelených očí (KV)za sebou zabouchli okenice, zavřeli dveře zimní útulny a hezkým sjezdem se dostali až k místu nástupu. Po cca 3 hodinách náročného výstupu jsme stanuli v sedle 3 375m n.m.pod vrcholem Schalfkogel (3537). Kudy kam? zněla otázka na mozek a technického vůdce výpravy. Dvoučlenná rada, (HČ + RV), s přitakáváním ostatních (KV + LT + JV) rozhodla pokračovat původním směrem.
Následovalo přebalování, na boty mačky do ruky cepín, na záda batoh s lyžemi do „A“. (RV) navíc lano, které včas umě rozbalil a dokázal zajistit ostatní ze skupiny a záhy také sám sebe. Počasí sice přálo, modrá se střídala s bílou, kýčovité obrázky východní strany při pohledu ze sedla vystřídaly kýčovité obrázky strany západní. Napínavý sestup ale způsobil zdržení.(Radoval se snad je (LT), kterého netlačily puchýře a odřeniny v oblasti třísel). Následoval několikakilometrový sjezd, který měl urovnat časový schodek. Bohužel krásné počasí se podepsalo v tom negativním slova smyslu na kvalitě sněhu. Hezké táhlé pláně střídaly náročné sjezdy v úzkém korytu, ale i pěší sestupy s lyžemi a batohem na ramenou po kamenitých svazích. Ani závěrečný výstup na protilehlý kopec známé horské chaty Martin Buschner Hütte se neobešel bez sundávání a nandávání lyží. Intenzivní svit slunce, nedostatek sněhu a jeho kvalita, (možná i výše popsané problémy (LT) způsobily, že naše skupina po osmihodinové túře upustila od původního záměru vystoupat ještě dnes k Similaunhütte a rozhodla se pro střídmé řešení s přenocováním na Martin Busch. Hütte. Příjemná atmosféra chaty, milá obsluha, chutná večeře, vynikající doplňky (pivo a štrúdl, také káva) hosté stejné krevní skupiny, to vše nás utvrdilo, že naše rozhodnutí bylo správné.
(Nejvíce si liboval (LT), protože (KV) mu ošetřila oblast třísel).
Původní plán i trasa našeho několikadenního putování doznala drobné nepodstatné změny. Opět jsme vyrazili brzy ráno, v 7.00 v neděli 15. 4. 2007 a vydali se směrem do sedla Hauslabjoch (3283). Cesta nebyla nijak náročná, probíhala plynule a dle časového harmonogramu. Po levé ruce zářil vrcholek Similaun. Několik výškových metrů před zacílenou kótou jsme vzdali hold památce cca 40 let mladému muži, bojovníkovi, jehož ostatky zde objevili manželé Simonovi 19. 9. 1991 po 5 300 letech. Ötzi, tak byl muž pojmenován, putoval nebo prchal přes hory se společníkem a přitom zarputile bojoval s tlupou pronásledovatelů. Přes veškerou pietu jsme nezapomněli zakousnout do zásob tatranek a sušenek. Lok čaje, šumáku, iontového nápoje či vody přišel také každému vhod. Přitom všem jsme stačili obdivovat lezce pod vrcholem Fineilspitze 3514m n.m.. Následoval krásný dlouhý, několikakilometrový sjezd, u kterého se prostřídala celá škála terénních nerovností a nástrah a kvalitativně se měnila jakost sněhu, především s klesající nadmořskou výškou. Sjezd byl zakončen přechodem (přelezem) po mostě přes vodoteč pod výletním místem Hochjochhospiz.
Plánovaným cílem dnešní etapy bylo ale vystoupat až na Vermagthütte2755m n.m.
Přenocování tam nám pak mělo dodat dostatek sil na dosažení vrcholu druhé nejvyšší alpské hory Wildspitze 3768m n.m v pondělí 16.4. 2007. Pak měl následovat sjezd do Ventu, asi po sjezdovce a zakončení .
Po zjištění, že krajina v místě naplánované trasy je více pokryta jarní květenou, prvosenkou, než sněhem jsme se rozhodli dále nepokračovat, ustoupit přírodě a sečkat do příští zimy. Nepříliš lákavý sestup do Ventu byl všem usnadňován vidinou chuti lahodného národního moku,protentokrát vyrobeného v sousedním Rakousku a podávaného v orosené sklenici. (pro (JV) nealko)
Představa, že do Zwieselsteinu, kde na nás čeká zaparkovaný automobil dorazíme nákladním taxikem nabrala konkrétní podobu ihned po zahnání žízně. S vrcholky Alp jsme se rozloučili koupelí v nefalšované přírodní alpské řece a dnes již víme, že za takovouto turistikou se co nejdříve vrátíme zpět.
Co uvidíte ve skutečnosti si po čase přečtete na mapě a v jakémkoliv průvodci. Co na každém kroku cesty prožijete zůstává nesmazatelně a nepopsatelně utajeno v duších a představách.


Autor: Jiří Vlasák

Pozn.: Nejsem autor, pouze prostředník, autor je svým založením spíše kumštýř a práce s PC je pro něho ponižující.
 

Číst 766 krát

Alpenverein barevne rastr

 

Logo MestoKurim web

Naše činnost je realizována za podpory Města Kuřimi.