k2 menu
pondělí, 25 červen 2007 20:23

Víkendy dětského oddílu

Napsal(a)

Možná si občasný pozorný čtenář těchto stránek všiml, že i když se hladina aktivity našeho klubu příliš nebouří, dětský oddíl žije a jezdí za lezením nejenom na kuřimskou stěnu.

Na pravé straně toho na co právě koukáte, v kolonce „aktuality“, jste se mohli dočíst: „že se jede kamsi a že se může kdokoli přidat“. A takové krátké pozvánečky se tam v nedávné době objevily hned dvě a ukrývaly se za nimi nádherné víkendy plné dobré nálady, smíchu a pěkného lezení. Jaké tedy aspoň ve zkratce byly?

 

 

vik bab sar2

Šárka v nástupu do první cesty na Babách. foto: P. Jahn

 

Baby (12.-13.5)

 

 

Možná je někdo zná a pro ty, co neznají, jsou Baby názvem dvou útvarů (Malá a Velká Baba) v údolí řeky Jihlavky u obce Lhánice kousek od Mohelna. Loučka u řeky pod skalami je vyhlášené, ale přesto málo využívané romantické tábořiště. Toto místo se nám stalo na dva dny domovem.

 

 

Hned po příchodu do našeho „base campu“ některé natolik uchvátila řeka (asi proto, že do ní hned spadli), že skály tyčící se nad hlavami docela přehlíželi. My, kteří jsme přijeli hlavně lézt, se pokoušíme zdolávat místní cesty. Nadšení a bojovnost na skále byla velmi rychle přerušena krátkou, ale intenzivní přeháňkou. Po usušení a novém promočení další podobnou sprchou nám počasí připravilo na zbytek našeho pobytu samé sluníčko. A my jsme toho řádně využívali, co kdyby zase zapršelo. Večer přišel na řadu ohníček, večeře s buřtíky a aby nebyla nuda, tak se objevilo v temném lese i strašidlo. Nakonec z toho byla málem nevysvětlitelná detektivka.

 

 

vik-bab-ohen_1.jpg

Náš večerní ohýnek na Babách. foto: Majkl

 

Ráno nás vytáhlo sluníčko ze stanů a hned po vydatné snídani popostrčilo na skály. Nejmenší zdolali expedičním stylem dvoudélkovou hranu na úplný vrchol Velké Baby a ostatní se rozprchli po cestách okolo. Čas se chýlil k odpoledni a nám nezbylo než zavelet ke sbalení a náročné cestě k autu. Překvapily „největší princezny oddílu“, které vynášku věcí do prudkého kopce k autu zvládly i dvakrát, patří jim za to velké uznání a velký dík.

 

 

Na Babách se všem líbilo i přesto, že se ta skála už docela rozpadá a její struktura není úplně ideální pro lezení těch nejmenších lidiček. Každý si určitě odvezl nějaký pořádný zážitek.

 

 

vik_bab_hrana.jpg

Výstup na vrchol Velké Baby. foto: Majkl

 

 

 

Rabštejn (8.-10.6)

 

 

Rábl asi netřeba představovat. My jsme se na něj vydali už v pátek odpoledne, abychom měli sobotu jen na lezení. Vyplatilo se to. Plno objížděk po cestě a zařizování povolenky pro výjezd na tábořiště (to by už asi bylo týrání dětí, kdyby si musely vynést věci na zádech), takže stany stavíme až o půl deváté.

 

 

vik_rab_kvet.jpg

Nejhezčí cesty na Květině lezené Fildou a Tomem. foto: P. Jahn

 

Sobota je ve znamení lezení. Začínáme na „Květině“. I ti nejmenší překvapují, vylezou vše, co jde vylézt. Další zastávka je „u Buku“. Starší děti a dospěláci se trápí na těžších cestách, zatímco mladší vychutnávají lehčí směry, následné posedávání na vršku a slaňování. Přesunujeme se na „Náměstíčko“, ze kterého nás už vyhání hlad a čas večeře. Pro samé lezení se ani nenašel čas na oděd. Po večeři omladina dlouhou dobu hrála podivnou hru ve vysoké trávě, něco jako schovko-hoňku (pravidla mi byla utajena a sám jsem je nepochopil – asi už sem dospělej). Tímto pobíháním v trávě se tak unavili, že většina padla do spacáků ještě před noční výpravou za duchem hradu na nejvyšší vršek Rabštejna.

 

 

V neděli jsme zamířili lézt na „Kouty“. Dělíme se na nejmenší a na sportovce. Vylezeme opět na nejvyšší bod Rabštejna, tentokrát za světla a všichni. Nezapomínáme si procvičit slanění, sportovci zabojují v těžších cestách, pozdravíme se s Karlosem (pozdravuje vás všecky) a pod hrozbou deště utíkáme ke stanům. Jen k nim doběhneme, tak to začíná. Posouvání stanů pod stromy v domnění, že to bude „jenom přeháňka“, byla blbost. Provazy vody střídají kroupy a ti nej... dospěláci moknou, už je pozdě lézt do stanů. Bouřka skončila, a nám už z víkendového časového programu zbylo jen zabalit a jet domů.

vik_rab_kvet2.jpg

Tomáš si variantí lehké cesty na Květině. foto: P. Jahn

 

 

Myslím, že nikdo, kdo se zúčastnil těchto dvou výletů nelitoval, a že si přivezl domů pár hezkých vzpomínek. Musím taky poděkovat rodině Jahnů (Petrovi, Lence a taky strýčkovi? za půjčení skorobusu), Ivě a Majklovi za veškerou aktivitu, kterou věnují dětskému oddílu, a Darče s Jarkou, že se nebály s námi jet.

Teď už je na řadě léto a prázdniny, ale snad na podzim bychom zase něco podnikli. Přidáte se?

 

 

 

 

Číst 835 krát

Alpenverein barevne rastr

 

Logo MestoKurim web

Naše činnost je realizována za podpory Města Kuřimi.