Dent Blanche (4356 m n. m.) je hora ve Walliských Alpách. Leží na území Švýcarska v kantonu Valais. Nachází se severně od Matterhornu a západně od Zermattu. Horu obklopují čtyři ledovce: Grand Cornier na severovýchodě, Schönbiel a Manzettes na jihozápadě a ledovec Dent Blanche na severozápadě. Na vrchol je možné vystoupit z chat: Cabane de la Dent Blanche (3507 m), Schönbielhütte (2694 m), Cabane du Mountet (2886 m) a Bivouac au Col de la Dent Blanche (3540 m).
Prvními lidmi na vrcholu byli 18. července 1862 horolezci T. Kennedy, W. Wigram, J. Croz a J. Konig. Zimní výstup uskutečnili 2. března 1963 P. Crettaz a J. Gaudin.
Prominence 895 m
Seznamy Alpské čtyřtisícovky
Poloha
Světadíl Evropa
Státy Švýcarsko Švýcarsko
Pohoří Walliské Alpy,Západní Alpy
Souřadnice 46°2′3″ s. š., 7°36′43″ v. d.
Prvovýstup 18. červenec 1862, T. Kennedy, W. Wigram, J. Croz a J. Konig
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Výstup na Dent Blanche
15. 9. 2019 jsme ve 4 hodiny vyrazili z Kuřimi směr Švýcarsko v sestavě Dan, Mira, Martin a Franta. V Šitbořicích jsme naložili všechny věci do Frantova prostorného auta. Trasu jsme zvolili směrem přes: Mikulov – Melk – München – Vaduz – Brig – Sion – Ferpécle. Tato trasa a zejména její švýcarský závěr se ukázala jako nepříliš šťastná, protož místo plánovaných 12 a půl hodiny, nám trvala 16 hodin (přejezd přes horská sedla a zejména švýcarská úchylka na kruhové objezdy se nám hluboce vryla do paměti).
Auto jsme zaparkovali na nám již z dřívějška známém malém parkovišti za vesnicí Ferpécle (1900 m/m).
Přespali pod širákem nedaleko auta a brzy ráno (7:20) jsme vyrazili s plnou výbavou (batoh vážil asi 25kg) směrem na chatu Rossiere (Cabane de la Dent Blanche) (3 507m/m), což byl plán pro tento den.
Počasí nám přálo a dařilo se dodržet časový plán.
Drobná komplikace nastala, když Mira po půlhodině pochodu zjistil, že si v autě zapomněl doklady a peníze, což mě uklidnilo, protože tím dodržel tradici ostatních výstupů (Monte Rossa – sluneční brýle, Maroko – helma, Eiger – zrcadlovka na sedadle v autě).
Když jsme míjeli chatu Bricola (2420m/m), mile nás překvapilo menší stádo přítulných koz.
Jinak vcelku náročný výstup s plnou zátěží, probíhal bez obtíží a nezkomplikoval ho ani závěrečný pochod po ledovci, který nám před 7 lety sebral hodně sil (asi půlhodinový pochod se protáhl na 2 hodiny brodění sněhem, který nám místy sahal až po pás).
Na chatu jsme došli v 14:07, kde jsme byli první návštěvníci, což se k večeru hodně změnilo.
Večer jsme v 19:00 zalehli s tím, že se dobře vyspíme a budíček naplánovaný na 3 hodiny ráno nebude problém. Nevyšlo to.
Po probdělé noci jsme opravdu vstali v 3:05, zjistili, že až na silný vítr je jinak jasné počasí, které by se dle předpovědi nemělo měnit. Posnídali, oblékli se, vzali předem nabalené batohy, rozsvítili čelovky a vyrazili jsme (4:07).
Hned za chatou začíná strmý asi 15 minutový výstup po skále. Po jeho přelezení jsme se dostali na začátek ledovce.
Nazuli jsme mačky, vzali cepín a vyrazili jsme přes ledovcové pole, které jsme přešli asi za půl hodiny. Dvakrát nám zatrnulo, když nám zapraskalo pod nohama, ale naštěstí se žádný pád do trhliny nekonal.
Po zdolání ledovce jsme došli ke skalní věži. Následovalo asi 20 minut lehkého lezení a po dolezení na její hřeben, jsme před sebou měli opět ledovec, který jsme traverzovali a jehož závěrečná část byla pro mě s Frantou před sedmi lety málem osudová, protože se nám pod nohama, utrhla, sněhová převěj.
Tentokrát vše proběhlo bez nesnází, i když jsme málem dostali do stejně deb.. situace (autor rád osobně popíše vulgarity, které v té chvíli byly proneseny).
Poté nás čekalo už jen skalní lezení bez maček a cepínů.
Cestu k vrcholu Dent Blanche střeží několik kamenných věží (strážců), které jsme oblézali traverzem z levé strany (trojkové a čtyřkové lezení). Dali se přelézt i napřímo, ale přišlo nám to zbytečné.
Právě při zdolávání skalních věží nás dohnalo a předehnalo několik skupin horolezců z naší chaty, kteří startovali asi o půl hodiny později.
Nenechali jsme se znervóznit a zachovali své pohodové tempo.
Snad jen jedno upozornění pro ostatní horolezce, ve výšce okolo 4000 m/m neovládl Mira své nutkání dominantního alfa samce a označkoval své teritorium, jako ostatně všechny předešlé hory. Proto doporučuji, až polezete tuto horu v této výšce, bedlivě sledujte, kam šlapete.
V 9:04 jsme dorazili na vrchol.
Na vrcholu jsme udělali několik fotek, dali si tyčinku, energetický nápoj (pozn. samozřejmě jsme všichni měli sebou 2L vody, ale všem nám zamrzla voda v hadičce, takže první pití byl až ten energeťák) a pochvalovali si, že tu není žádný nával (všichni již odešli).
Jakmile jsme si trochu odpočinuli, začal dlouhý a únavný sestup.
Naštěstí na nejstrmějších místech skalních věží byly slaňáky.
Sestup byl celkem bez problému, jen jsme 2 x zaznamenali přílet záchranného vrtulníku, ale co se komu stalo, netušíme.
Na chatu jsme přišli v 14:36.
Převlékli jsme se a jedli, pili, jedli, pili, atd.
Předem jsme se domluvili, že na chatě strávíme ještě jednu noc a odpočneme si po náročném výstupu. K našemu překvapení jsme tento nápad měli jenom my. Všichni ostatní odešli, takže na chatě zůstal jen chatař (Marcel) a k večeru 2 starší horolezci.
Večer před zalehnutím jsme zaplatili za ubytování (30 euro za noc – původně to mělo být 23 euro?????) a opět zčásti probděli celou noc.
Ráno v 4:30 jsme se vzbudili, nasnídali, dobalili a v 5:35 zahájili sestup k autu.
V 9:10 – 9:30 jsme byli na místě u auta a asi v 10:30 jsme vyrazili směr domov.
Tentokrát jsme si zaplatili švýcarskou dálniční známku a jeli po trase: Sion – Bern – Basel – Freiburg – Karlsruhe – Heilbronn – Plzeň – Praha – Brno.
Brnem jsme projížděli okolo 24:00.
Tuto trasu musím doporučit. Je sice nudnější, ale není zde žádný kruháč a ani žádné horské sedlo a je určitě rychlejší.
Poznámka k lezecké výbavě použité při výstupu na vrchol: cepín, mačky, sedák, 3 expresky, 2 ledovcové šrouby, helma, batoh 30 – 40 l, 2 – 3 friendy, 3 HMS karabiny, lano – 60 m, 2 prusíky, jistítko, lékárnička.
