Přicházející léto nám ukazuje svoji sílu a láká nás vylézt z pod zaprášené stěny k voňavým skalám.
V pátek večer nám již rudnou tváře od ohně při opékání buřtů na louce pod skalami Rabštejna. Zní kytary (i Marťas se předvedl a „dost dobrý“!), kolem lítá „frisbí“ a míč. Je veselo. Zítra nás čeká lezení.
Ráno a dopoledne přijíždí opozdilci a pod skalami začíná být husto. Je nás docela banda. 20 kousků, takovou účast snad nepamatujeme. Kam přijdeme, tam to nekompromisně zabereme. Být tu sám pro své „výkony“, tak jsem na takovou hordu lidí právem rozhořčen. Snad srdce okolních jihnou, když vidí děti všech věkových kategorií při takovém nadšení a vůli k místnímu krásnému lezení.
Zabíráme hlavně Náměstíčko a později i věž U buku. Po dlouhém lezení nás čeká u stanů obrovský červený kastról plný rizota, který Janča vybalancovala na malinkém horolezeckém vařiči.
Po večeři se stal míč obrovským magnetem nejen pro nás, ale i pro omladinu na celé louce. Docela velké fotbalové utkání mezi stany byla lepší zábava než nejisté krůčky na „lajně“. Po západu sluníčka se vydáváme na naši oblíbenou výpravu. Jde se na hrad a na vyhlídku. Noční putování na nejvyšší místo v blízkém okolí. Potkáme snad letos rytíře Holštejna z Rabštejna?
Neděle je ve znamení Riga. Ráno bylo volno, tak jsme věž obsadili. Hrana Riga je nejvyhledávanější cestou i mezi těmi nejmladšími. Někteří cestu lezou i dvakrát. Ti drsnější zkouší Rigo střed či Let orla.
Přelézá se i cesta Sbohem armádo a popolézá se ve spodních partiích věže. Čas běží jak utržený z řetězu a lezení je výživné. Ani se dnes nedostáváme jinam.
Lezeme až do pozdního odpoledne a nakonec nám nezbývá, než se chvatem sbalit a hurá domů. Většina to bere ještě turisticky do Bedřichova k autu, z kopce je to příjemnější než nahoru. Rozloučit a hurá domů.
Skončil krásný, idylický víkend plný lezení a krásných zážitků, věříme že takový nebyl poslední.
foto: Petr Jahn + Alexandr Zvonek