Po roce HK Babí lom Kuřim, opět uspořádal, lezecké soustředění jako přípravu dětí na závod MLADÍ HORALOVÉ, který se tentokrát koná 17. 9. 2022 na Kokořínsku v okolí Růženina dolu. Pořadatelství má letos na starosti HO Satalice LK Mšeno.
Termín našeho soustředění byl stanoven na období od pondělí 15. 8. do pátku19. 8. 2022.
Jako místo konání byla zvolena oblast Žďárských vrchů, nabízející velké množství lezeckých terénů. Díky ochotě jednoho z rodičů našich dětí, jsme jako základnu, mohli využívat velkou rodinnou chatu v Jiříkovicích. Tato chata ležící nedaleko Nového Města na Moravě měla pro nás téměř ideální polohu. Díky ní byl čas dojezdu od chaty k jednotlivým skalám maximálně 30 minut.
V pondělí v 10. 00 jsme se všichni sešli před chatou a zvolili pro tento den lezení na Drátníku(Drátenická skála (Dráteničky či Drátník; v minulosti též Juránkova skála je přírodní památka ev. č. 704 poblíž obce Sněžné v okrese Žďár nad Sázavou v nadmořské výšce 715–775 metrů a tvoří největší dominantu centrální části Žďárských vrchů v kraji Vysočina. Chráněné území je v péči AOPK ČR – regionálního pracoviště Správa CHKO Žďárské vrchy).
Sešlo se nás celkem 22 účastníků (děti, instruktoři a rodiče).Pěti auty jsme se přesunuli na parkoviště na Blatinách a odtud pěšky k Drátníku.Popularita této skály se ukázala hned po našem příchodu, protože na místě už byl značný počet lidí včetně horolezeckého oddílu ze ŠUMPERKA. Naštěstí se nám podařilo najít několik volných cest a zvolna se pustit do lezení. Asi po třech hodinách pěkného lezení jsme zaznamenali blížící se bouřku. Byl vydán povel k okamžitému stažení lan ze skály a rychlému balení. I když jsme s dětmi tuto disciplínu nikdy netrénovali, měli jsme sbaleno v rekordním čase a začalo nám pršet, teprve na cestě k autu. Vše mělo jen drobnou chybičku, protože v nastalém zmatku zůstal viset ve skalní stěně jeden friend i s expreskou a ještě k tomu můj, což jsme zjistili teprve na chatě.
Druhý den jsme si vybrali jako místo našeho celodenního lezení Čtyři palice (Přírodní rezervace Čtyři palice se rozkládá na rozloze 37,25 ha ve Žďárských vrších nedaleko od vesnice České Milovy. Oblast spravuje AOPK ČR, RP Správa CHKO Žďárské vrchy. Čtyři palice (730 m n. m.) jsou skupina tří hlavních skalních útvarů (Děvín, Paličatá, Tvrz) a nízkého skalnatého hřebene (Opomenutá). Zvedají se na jihovýchodním okraji lesnatého hřbetu na východ od obce Křižánky. Složeny jsou z pevné dvojslídné ortoruly. V současnosti jsou skály vyhledávány jako cvičný horolezecký terén pro registrované horolezce. Podle informací Českého horolezeckého svazu na skalním útvaru Paličatá, kde je registrováno 51 lezeckých cest, je lezení povoleno celoročně s výjimkou období hnízdění krkavce velkého, na dalších je sezónně omezeno).Skála PaličatáVe středu skupiny stojící hlavní skála, mohutný hranatý útvar s téměř svislou, 30 m vysokou západní stěnou, ukončenou 4 mohutnými bloky – palicemi: jejich spodky tvoří převisy a stropy. Názvy palic zleva: Sfinga, Kobyla, Paličák, Bašta. Názvy štěrbin zleva: Jukadlo, Zásek, Sedánek. 40 m široký podstavec skály tvoří 3 mohutné pilíře. Stěna je v údolní třetině přerušena výraznou římsou, zvanou Ochoz).
Po cestě k nim si osádka našeho vozu udělala malou odbočku k Drátníku. Zde jsme chtěli najít a sundat ze stěny zapomenutý materiál. A stal se zázrak, vše jsme našli tam, kde jsme to den předtím nechali.
Mezitím zbytek oddílu dorazil na Čtyři palice, kde začal ihned natahovat jednu cestu za druhou. K mému velkému překvapení se zde za celý den objevili maximálně dvě lezecké dvojice, takže Palice byli naše. Tentokrát nám lezeckou pohodu narušovalo jen čím dál větší horko, ale to byl jen drobný detail.
Každý večer po lezení, následném hromadném stravování a občerstvování, probíhalo školení dětí v disciplínách, které se objeví na závodě MLADÝCH HORALŮ.
Obě závodní družstva (Starší i Mladší) stavěly a balily na čas stan a to i několikrát po sobě. Trénovaly s lavinovými vyhledávači, školily se ve zdravovědě, vázaly předepsané uzly a prusíkovaly. Nácvik slaňování probíhal při lezení na skalách kdykoliv se naskytla příležitost.
Středu byla určena jako oddechový den od lezení. Proto jsme zařadili aktivní nácvik orientace s mapou a buzolou.
Družstvo starších závodníků dostalo za úkol vymyslet, projít a zaznamenat asi 15 km trasu za použití mapy a buzoly. Během chůze měly zapisovat jen azimuty, vzdálenost mezi nimi a významné krajinné prvky. Po dojití do cíle měli tento zápis ofotit telefonem a poslat ho družstvu mladších závodníků, které podle zadaných údajů mělo dojít do stejného cíle.
Takový byl plán, ale skutečnost se trochu lišila.
Starší závodnicí celou trasu naplánovali a změřili ještě večer u stolu a ráno již šli téměř poslepu a bohužel bez následné kontroly dříve napsaných údajů. Díky tomu měli skvělou rychlost a asi za tři hodiny byli na naplánovaném místě.
Naštěstí poslali souřadnice cesty o něco dříve, takže mladší závodníci mohli vyrazit, dokud nebylo ještě takové horko. S mladšími závodníky se vydalo na cestu celé osazenstvo chaty čímž byl zajištěn dohled.
Již u druhého azimutu se projevily hned dvě chyby, které starší družstvo udělalo. První chyba byla špatné určení azimutu a druhá, že neprovedli následnou reálnou kontrolu při chůzi. Díky tomu mladší závodníci začali trochu zmatkovat a bloudit. Jejich pochod, který byl odhadnut na asi čtyři hodiny, trval nakonec hodin šest. Jako cíl pochodu byl vybrán rybník Sykovec(Rybník Sykovec se nachází mezi obcemi Tři Studně a Vlachovice, vznikl mezi lety 1587 – 1646. Má travnatou pláž s pozvolným písčitým vstupem do vody. Díky své nadmořské výšce je nejvyšším položeným rybníkem na Vysočině), kde se po dokončení pochodu mohli všichni vykoupat.
Zhruba od poloviny týdne naši skupinu postupně opouštělo vždy několik členů a tak nás ke konci soustředění zůstalo jen deset.
Ve čtvrtek, již v menším složení jsme jeli na Paseckou skálu (Pasecká skála je rulový útvar s nadmořskou výškou 819 m na vrcholu jednoho ze tří skalních bloků v Pohledeckoskalské vrchovině, významná geologická lokalita a přírodní památka o rozloze 3,66 ha v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy Pasecké skály jsou využívány horolezecky, nachází se zde více než 100 lezeckých cest. Nejnáročnější cesty jsou vyznačeny na útvarech Pernštejn a Vyhlídka (klasifikace UIAA 7 a 8-)Skalní lezení (například Kočičí věž, Kozí stěnka, Kozí věž, Loutkář, Pasecká věžka, Školka aj.). Zde jsme se opět setkali s oddílem ze ŠUMPERKA. Je to celkem malá skála a tak bylo celkem velké štěstí, že se nám povedlo najít jednu stěnu ve stínu, kde jsme mohli sami a nerušeni pokračovat v lezení. Takže opět pohoda, až na celkem slušné Vojtovo prolétnutí na laně, naštěstí bez vážných následků.
V pátek jsme se sbalili, uklidili chatu a na konec našeho soustředění jsme ještě jeli na Bílou skálu (Bílá skála je skalní útvar a zároveň stejnojmenná přírodní památka ev. č. 688, nacházející se asi 1 km východně od Devíti skal u turistické značky směrem na Křižánky). Pro všechny to byla nová zkušenost, protože zde ještě nikdo dříve nelezl. Ke skále je od parkoviště celkem snadný přístup po zpevněné cestě do mírného kopce. Samotná skála je umístěná na rovině v lese a je překvapivě monumentální, místy až 28m.
Samotné lezení na Bílé skále je trochu obtížnější, protože většina cest zde začíná do převisu a první jištění také není zrovna nejníž. Ale jakmile se překonalo, prvních pár převislých metrů, byl další postup již méně náročný.
Oliver opět nezklamal a ze svého malého lezeckého batohu kromě lezení, vytáhl velmi nestandartní výbavu. Autogenový zapalovač, japonskou pilu, na to jsem si již zvykl, ale nůž velikosti mačety, kterým nám naporcoval meloun (dárek od Jany), mě znovu překvapil a už teď jsem zvědavý, s čím přijde příště.
Díky tomu, že jsme měli za sebou čtyři dny lezení a vzhledem ke každodennímu velikému vedru jsem byl už docela rád, když jsme stáhli ze skály poslední lano a mohl jsem si oddechnout, že se za celou dobu nikomu nic nestalo a vše proběhlo bez komplikací.
Kluci ze staršího družstva odvedli skvělou práci při natahování cest a až na jednu, či dvě chybičky, bylo i po metodické stránce vše v pořádku.
Alespoň dle mého soudu se na této akci sešla skvělá skupina kamarádů, na které se dalo vždy spolehnout a s kterými byla radost a zábava trávit i volné chvíle při večerním odpočinku.
Na závěr bych rád všem poděkoval za účast, za ochotu pomáhat s čímkoli, za poctivý přístup a hlavně za přátelskou atmosféru, bez které se tyto akce nedají konat.
Velké díky pro Frantu, Kubu, Šípa, Petru, Máju – za instruktory, pro Kláru, Laďu za rodiče, pro Olivera, Vojtu, Kryštofa – za prvolezce a samozřejmě pro všechny ostatní.
Dan
